Rodina a přátelé

Můžu si půjčit 50 korun?

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vydělášza hodinu?"
MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbecptáš?" Odpověděla ženanazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni miprosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět,tak je to 100 korun na hodinu."
SYN:"Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe,"Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátkydo svéhopokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi taksobecký.Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou
lehkovážnost." Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily
ještě víc. Jak sejimůžetakhle ptát,jen aby dostal nějaké peníze?
Asipo hodině žena uklidnila, začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdupotřeboval.A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila kedveřím do chlapcovapokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se. "Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec."Přemýšlela jsem, možnájsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena."Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jiznovu zmocňujehněv.Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl namatku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec."Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím,přijď zítra dřív. Mohli bysme spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž
bychom jej strávili těmi, na kterým nám opravdu záleží, které máme v srdci.
Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě100 korun sněkým, koho opravdu milujete.
Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života. Neruš tenhle řetěz a pošli tenhle e-mail alespoň jednomu člověku. Díky.

dostala jsem tento příběh na email a jelikož se mi líbyl, dávám ho na web, abychom se zastavili a popřemýšleli